- Jen 8 až 10 % globálního hashratu Bitcoinu běží v trzích citlivých na ropu, což omezuje přímý vliv vysokých cen paliv.
- Geopolitické otřesy zasahují horníků spíše přes pokles ceny samotné kryptoměny než přes nárůst jejich provozních nákladů na elektrickou energii v síti.
- Většina těžební kapacity využívá zemního plynu, jádra nebo hydroenergie, díky čemuž zůstává síť odolná vůči výkyvům na trhu s černým zlatem.
Bitcoin představuje fascinující propojení mezi světem technologií a globálním energetickým trhem. Jelikož těžba vyžaduje obrovské množství elektřiny, investoři pečlivě sledují, jak dramatické výkyvy v cenách fosilních paliv ovlivňují stabilitu sítě. Aktuální analýza z portálu CoinDesk ovšem naznačuje, že realita je složitější, než se na první pohled zdá.
Bitcoin a geografické rozložení hashratu
Podle odborníků ze společnosti Luxor se jen malá část výpočetního výkonu sítě nachází v oblastech, kde ceny elektřiny přímo kopírují hodnotu ropy. Konkrétně jde o 8 až 10 % globálního hashratu. Tyto operace se soustřeďují zejména ve státech Perského zálivu, jako jsou Spojené arabské emiráty a Omán. Tyto dvě země tvoří přibližně 6 % celkového výkonu.
Analytici ve zprávě uvádějí: „Skutečně exponované země vůči ropě jsou právě státy Perského zálivu.“ Energetické sítě v těchto regionech využívají primárně zemní plyn derivovaný z produkce ropy. To způsobuje, že ceny elektřiny zde korelují s cenou černého zlata mnohem výrazněji než ve Spojených státech nebo Rusku. Další drobné podíly drží země jako Írán, Kuvajt či Libye. Zbývajících 90 % sítě však využívá zdroje, které s ropou nesouvisejí, což horníky chrání před cenovými šoky.
Riziko poklesu ceny namísto dražší elektřiny
Přestože ropa překračuje hranici 100 dolarů, horníci se více obávají reakce finančních trhů než svých účtů za energie. Historická data ukazují, že geopolitické napětí často spouští averzi vůči riziku. V takových momentech investoři prodávají volatilní aktiva a stěhují své peníze do bezpečných přístavů.
Ziskovost těžby, kterou odborníci označují jako hashprice, klesla v únoru na historické minimum 27,89 dolarů za petahash. Tento propad nezpůsobily drahé energie, ale prudký pokles hodnoty samotného Bitcoinu o téměř 24 %. Pro majitele těžebních zařízení tak představuje kurzové riziko mnohem větší hrozbu než mírné zvýšení nákladů v několika vybraných regionech. Pokud cena Bitcoinu klesá, jejich příjmy se zmenšují bez ohledu na to, kolik platí za kilowatthodinu.
Budoucnost těžby v době nejistoty
Současná situace ukazuje vysokou míru decentralizace a energetické diverzity digitálního zlata. Většina těžařů spoléhá na levný zemní plyn, vodní elektrárny nebo jadernou energii. Tyto zdroje nepodléhají tak divokým spekulacím jako barel ropy na světových burzách. Horníci v USA nebo Rusku, kteří ovládají podstatnou část sítě, tak vnímají drahou ropu spíše jako makroekonomický indikátor než přímý provozní problém.
Závěr analýzy je jasný. Profitabilita sektoru reaguje citlivěji na poptávku investorů a náladu na trhu. Zatímco ropa nad 100 dolarů může signalizovat globální nestabilitu, to pro síť Bitcoinu neznamená okamžitý kolaps ziskovosti. Odolnost systému vůči energetickým šokům potvrzuje, že těžaři úspěšně hledají lokality s nejstabilnějšími a nejlevnějšími zdroji mimo ropný průmysl. Celkový dopad drahých paliv na bezpečnost sítě tedy odborníci považují za minimální.
*od 2015